Co je to osud? Promyšlená "hra", nesmysl, nebo něco zcela jiného? A existuje vůbec něco jako osud?

Na Tyto otázky bude mít pravděpodobně každý člověk trochu odlišný názor, což je přirozené. Bylo by ovšem naivní si myslet, že vše se v životě děje "náhodně", každý si může beztrestně dělat co se mu zlíbí a zlo (tedy negativní energie vyslaná vůči druhé osobě) zůstane bez patřičné odezvy. 

Osud je kombinace zkušeností, které máme v tomto životě učinit spolu s karmickou "odplatou" - vyrovnáním dluhů vůči druhým lidem. Osudem je "předurčeno" jen pár tzv. "uzlových bodů". Ty určí "směr" naší cesty životem, kterou jsme si tam nahoře vybrali (spolu s našimi duchovními průvodci), abychom se mohli ve svém duchovním vývoji posunout, něco pochopit, něčemu novému se naučit, popř. "splatit" své dluhy vůči jiným bytostem - to je ona často zmiňovaná KARMA. 

Faktory, které se podílejí na tom, abychom svůj život prožili určitým způsobem, který nás má posunout ve svém vývoji dál jsou přibližně tyto: doba a rodina, do které se narodíme (je možné narodit se do minulosti i do budoucnosti), genetické dispozice těla, do kterého vstoupí naše duše - přednosti, nedostatky, nadání, apod. Dále nás bude formovat výchova, to co do nás vloží rodiče, čemu nás naučí, jaké nám předají životní zásady a pod. 

Dalším z tzv. "uzlových bodů" jsou naši životní partneři a často také naše děti. A pak tu jsou ona "náhodná" setkání (nebo události) s různými lidmi, která nás zdánlivě vychýlí ze směru (řidič, který do nás nabourá, společník, který nás okrade, apod.).

Tohle je tedy jakási "kostra", od které se bude mnohé odvíjet. To je to, co je tzv. osudem dané, aby nám bylo umožněno prožít v životě určité - pro nás důležité situace (lekce). Jenže to ještě nic neříká o tom, že se věci budou dít přesně tak a tak. Do hry totiž vstupuje naše svobodná vůle. Mnoho lidí např. promarní svůj talent, promrhá nabízené příležitosti, nedokáže se poučit ze svých chyb apod. A pak jsou naopak lidé, kteří i z mála možností dokáží "vytěžit" maximum.

To vše se tedy mísí na "jevišti života" a vytváří tak originální život každé bytosti. Život tedy není pevně daná hra, ve které by jsme byli pouhé loutky. Co se nám nepodaří pochopit v tomto životě, naučíme se v jiném, za podobných okolností.

V průběhu mnoha životů se tak učíme co je správné, a co nikoliv, vzájemné toleranci jeden k druhému a postupně rozpouštíme své "ego", abychom mohli nakonec opět splynout v lásce a míru s onou "prapůvodní energií", ze které vše vzešlo, a do které se všichni jednou opět vrátíme - tedy konec neustálého koloběhu znovuzrození a smrti (např. v hinduismu, budhismu - samsára, mókša).